Vaskulitida je zánětlivé onemocnění cév, které má mnoho podob, nicméně to, jak je vážné, se může lišit. Na tom následně závisí i léčba, která může být složitá a doprovázená kupou bylinek, ale i dnešních léčiv, ovšem ne vždy je potřebná. Jaké jsou příznaky, rizikové faktory a je možné vaskulitidě předcházet?
Postižení cév i orgánů
Nemoc, která patologicky mění cévy, přičemž podoby změn mohou být nejrůznější. To je vaskulitida. Krevní cévy se pod jejím vlivem mohou ztlušťovat, zužovat, oslabovat nebo se na nich mohou objevovat jizvy. Onemocnění existuje v několika variantách, především rozlišujeme dva typy: akutní a chronické. Jeho vážnost spočívá v tom, že v důsledku mohou být poškozovány i vnitřní orgány, a to kvůli omezení přísunu krve, a tedy nedostatku živin a kyslíku.
Pro pochopení nemoci jako takové se musíme seznámit se způsobem, jakým vzniká. Jde o to, že tělo napadá své vlastní struktury, tedy cévy, žíly a tepny. Proces může začít z několika důvodů, které nejsou zcela specifikované: buď v důsledku onemocnění autoimunitního systému, nebo například po alergické reakci či například i po prodělání některých druhů rakoviny. Imunitní systém tedy na tělo vytvoří útok, který způsobí zužování cév. Z toho plyne závěr, že předcházet vaskulitidě je poměrně složité. Samozřejmostí by mělo být dodržování zásad zdravého životního stylu, jsou zde však faktory, které prostě ovlivnit nelze. I proto je toto onemocnění složité.
Vaskulitidu není snadné poznat
Příznaky nemoci není až tak snadné vyhodnotit, záleží totiž, jaké konkrétní cévy jsou systémem napadané a které orgány na napadené cévy spoléhají. Do těch prvotních příznaků se proto řadí základní symptomy jako horečka, únava, bolesti kloubů a svalů, ztráta chuti k jídlu nebo ztráta citlivosti v některých částech těla.
Vzhledem ke všemu řečenému je jasné, že ani léčba nebude pro všechny pacienty stejná. Jde totiž opět o to, jaké cévy a do jaké míry jsou postižené. Známé jsou i případy, kdy léčba nebyla potřeba, jelikož se onemocnění časem upravilo samo. V těch případech, kdy musí zasáhnout medikamenty, se spoléhá především na kortikoidy, které se však pojí s řadou nežádoucích účinků. Ve vážnějších případech se pak sahá po lécích ovlivňující samotný imunitní systém.
