Dva různé pojmy, které vyvolávají pocit, že znamenají vlastně totéž – opak je ale pravdou. Je potřeba odlišit pojem docházka a evidence pracovní doby, protože to není totéž. Evidence pracovní doby byla zavedena v roce 2012, a jaký je tedy mezi nimi rozdíl?

Evidence docházky a pracovní doby – v čem spočívá rozdíl

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést u svých jednotlivých zaměstnanců evidenci pracovní doby s jasným vyznačením jejího začátku a konce. Tedy evidovat nejen odpracované směny, práce přesčas, noční práce a práce v pracovní pohotovosti, ale také doby, kdy zaměstnanec pracovní pohotovost držel. 

Evidence přestávek

I když to není ze zákona povinné, je doporučeno zaevidovat i povinné přestávky na jídlo nebo oddech zaměstnanců a čerpání bezpečnostních přestávek, na které mají zaměstnanci ze zákona právo. Z evidence by totiž mělo jasně vyplývat, že povinné pauzy byly zaměstnancům poskytnuty v souladu se zákoníkem práce. Některé přestávky se totiž započítávají i do pracovní doby jako takové a neměly by být počítány zvlášť. 

Povinná a nepovinná evidence

Evidence pracovní doby je ze zákona povinná, ale její forma, tedy jakým způsobem bude evidována, už nikoliv. To záleží na každém zaměstnavateli – jen to musí být správně, přehledně a dohledatelně. Evidence slouží jako podklad pro výpočet a zpracování mezd a musí se po stanovenou dobu archivovat. Zaměstnanci musí být umožněno do dokumentů na požádání nahlédnout nebo mu pořídit kopie vždy na náklady zaměstnavatele. 

Docházka se ovšem ze zákona evidovat nemusí. Docházkový systém zaznamenává dobu, po kterou se zaměstnanec zdržuje na pracovišti a v jeho objektu. Tato doba ovšem není vždy totožná s evidencí pracovní doby, protože zaznamenává dobu, ve kterou zaměstnanec do objektu zaměstnavatele vstoupí – většina zaměstnanců do práce chodí o něco dříve, než mu začíná skutečná pracovní doba a později pracoviště také opouští – než se převlékne, osprchuje a podobně.

V zájmu každého zaměstnance i zaměstnavatele je vést evidenci přehledně a správně.